Bičíky a další povrchové struktury

Stavba bičíku

Každý bičík se skládá ze 3 částí – vlákna bičíku, háčku a bazální části (osa a kruhové destičky).

Vlákno bičíku je složeno z bílkoviny flagelinu. Aminokyselinové složení flagelinu (a tím i jeho antigennost) se u jednotlivých druhů či serotypů bakterií liší, hovoříme o tzv. bičíkových H-antigenech. Molekuly flagelinu jsou uspořádány ve šroubovici, uvnitř je vlákno duté. Po své syntéze v cytoplasmě, prochází molekuly flagelinu dutinou uprostřed vlákna bičíku až na jeho rostoucí konec, kde se díky svému tvaru automaticky zapojují mezi prostorově komplementární sousední molekuly.

Uspořádání molekul flagelinu

(zdroj: KAPRÁLEK, F. Základy bakteriologie. 1. vyd. Praha, ČR: Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum. 2000. 241 p.)

Háček je silnější část zpevňující spodní konec vlákna. Vytváří flexibilní spojení mezi fixovanou bazální částí a rigidním (neohebným) vláknem. Háček je také tvořen z bílkovinných podjednotek, které jsou ale odlišné od flagelinu.

Bazální část kotví bičík v buněčné stěně a cytoplasmatické membráně. U gramnegativních bakterií se skládá ze dvou párů kruhových destiček (P-, L-, S- a M-kruh), jejichž středem prochází osa připojující je k háčku. Grampozitivní bakterie mají pouze spodní dvojici destiček (S- a M-kruh). Spodní prstenec, tedy M-kruh, je v obou případech zakotven v cytoplasmatické membráně, ostatní prstence potom v dalších částech buněčné stěny.