Stanovení enterokoků

Charakteristika enterokoků

Rod Enterococcus (čeleď Enterococcaceae) je reprezentován grampozitivními koky vyskytujícími se ve dvojicích či krátkých řetízcích, které jsou morfologicky velmi podobné streptokokům. Enterokoky se výrazně odlišují schopností růstu v širokém rozmezí teplot a hodnot pH a značnou odolností vůči nepříznivým vnějším podmínkám. Rostou při 10 i 45 °C, v bujónu s 6,5 % NaCl, při pH 9,6 i v přítomnosti 40% žluči či 0,1% methylenové modři. Přežívají záhřev na 60 °C po dobu 30 minut (zvýšená termorezistence). Mezi nejčastější druhy patří Enterococcus faecalis a Enterococcus faecium.

(autor: Dennis Kunkel Microscopy, zdroj: http://www.corbisimages.com/stock-photo/rights-managed/42-18707894/enterococcus-faecium-bacteria-dividing?popup=1)

Enterokoky se běžně vyskytují jako saprofyté a komenzálové střevního traktu člověka a teplokrevných zvířat. Mimo to se nacházejí v prostředí, zejména fekálně kontaminovaném, dále v povrchových, pitných či odpadních vodách, ale také na rostlinách. Některé kmeny mohou působit onemocnění člověka (např. zánět močových cest, endokarditídy, sepse). Řada kmenů je rezistentních vůči různým antibiotikům.

V praxi nachází stanovení enterokoků uplatnění jako indikátor fekálního znečištění, např. u sušeného mléka. Výskyt enterokoků po pasteraci je citlivým ukazatelem defektů pasteračního režimu a dalších technologických postupů. Jako indikátorové mikroorganismy mohou signalizovat eventuální přítomnost grampozitivních patogenů s podobnou osmo- a termotolerancí, např. stafylokoků a listerií.