Buněčná stěna a cytoplasmatická membrána

(upraveno podle: KUMAR, S. Textbook of Microbiology. 1^st ed. New Delhi, India: Jaypee Brothers Medical Publisher (P) Ltd. 2012. 784 p.)

U grampozitivních bakterií je buněčná stěna silnější (více než 20 nm) a tvoří ji mohutná vrstva peptidoglykanu, v níž jsou polysacharidové řetězce uloženy v mnoha vrstvách nad sebou. Na rozdíl od gramnegativních bakterií jsou jednotlivá vlákna peptidoglykanu mnohem více zesíťována příčnými pentapeptidovými můstky.

Peptidoglykanovou vrstvou probíhají kolmo k povrchu buňky lineární řetězce teichoových kyselin (kyselé polysacharidy tvořené opakujícími se jednotkami glycerolfosfátu nebo ribitolfosfátu s glykosidicky navázanými cukry). Teichoové kyseliny se nepodílí na pevnosti buněčné stěny, jejich hlavní úlohou je zřejmě vazba kationtů (např. Ca²⁺ a Mg²⁺) a jsou hlavním povrchovým antigenem grampozitivních bakterií.

Rozeznáváme dva typy teichoových kyselin: a) stěnové teichoové kyseliny kovalentně vázané k peptidoglykanu; a b) membránové teichoové kyseliny (lipoteichoové kyseliny), které jsou kovalentně vázané k membránovým glykolipidům a jsou soustředěné hlavně v oblasti mesosomů.

Buněčná stěna grampozitivních bakterií neobsahuje lipidy (výjimka – vosky a lipidy u mykobakterií či korynebakterií) ani proteiny (výjimka – povrchová bílkovinná vrstva streptokoků udělující jim specifické antigenní vlastnosti). Periplasmatický prostor mezi stěnou a cytoplasmatickou membránou je velmi malý.