7. Specifita veterinárních diet pro psy, kočky trpících endokrinními poruchami

Výživa psů a koček trpících endokrinním onemocněním

Diabetes mellitus

Diabetes mellitus je polyfaktoriální onemocnění, způsobené absolutním nebo relativním nedostatkem inzulínu, jehož hlavním důsledkem je hyperglykémie. Etiologicky se DM dělí na primární a sekundární. Primární DM je způsoben destrukcí B-buněk pankreatu, sekundární vzniká jako důsledek periferní resistence tkání na inzulín. Novější klasifikace dělí DM podle potřeby aplikace inzulinu na: diabetes mellitus závislý na podání inzulinu (IDDM = insulin depend diabetes mellitus) a diabetes mellitus nezávislý na podání inzulinu (NIDDM = non-insulin depend diabetes mellitus). Podle tohoto členění patří většina kočičích a psích diabetiků do skupiny I. u níž je aplikace inzulínu nezbytná.  Častěji bývají postiženy nekastrované feny. Zvýšená hladina endogenních nebo exogenních gestagenů způsobuje zvýšené uvolňování STH z mléčné žlázy a tím snižuje efekt inzulínu na glukózu. Z toho plyne, že na utilizaci stejného množství vstřebaných sacharidů je třeba mnohem více inzulínu. Dochází k hypertrofii B-buněk. Pokud tento stav přetrvává déle než 2 – 3 týdny, dochází k únavě buněk, jejich degeneraci až atrofii. Glukokortikoidy jsou látky, které zvyšují periferní rezistenci tkání na inzulín. Na toto je třeba pamatovat při léčbě pacienta s hyperadrenokorticismem (i iatrogenním). V důsledku akutní pankreatitidy může být kromě exokrinní části zasažena i ta endokrinní. Tento stav se projeví hyperglykemií, která je obvykle přechodná. Primární DM způsobený destrukcí (autoimunitní) Langerhansových ostrůvků se vzácně objevuje u mladých jedinců. Plemenná predispozice byla zjištěna u pudla, německého ovčáka a jezevčíka. U koček se plemenná predispozice neuvádí, snad s výjimkou kočky barmské.

Obezita koček, ale také psů je významným rizikovým faktorem pro vznik DM. Obézní jedinci mají zvýšenou periferní rezistenci na inzulín, způsobenou jeho nedostatečnou vazbou na receptory.

 Symptomatologie

DM postihuje přibližně dvakrát častěji feny než psy (vliv endogenních a exogenních gestagenů). Onemocnění se objevuje ve středním a vyšším věku, nástup je postupný. U koček je situace opačná – nejvíce postižených jedinců jsou samci nebo kastráti vyššího věku. Onemocnění se manifestuje ze dne na den, zpravidla syndromem PU/Pd.

Mezi nejčastější příznaky onemocnění patří polydipsie, polyfagie, ztráta hmotnosti a snížená aktivita. Další příznaky zahrnují zhoršenou kvalitu srsti, hepatopatii, kataraktu (častější u psů), slabost pánevních končetin (častější u koček) a dehydrataci. Hyperglykémie a hyperlipidémie patří mezi nejčastější laboratorní nálezy. Zvýšená koncentrace glukózy v plazmě vyvolává glykosurii v případě překročení ledvinného prahu pro glukózu. U psa je tento práh 10 – 12 mmol/l, u kočky 14 – 16 mmol/l. Zvýšená diuréza vyvolá zvýšený příjem tekutin – polydipsii a je doprovázena sníženými hladinami sodíku, fosforu a draslíku.

 

Diagnostika

Diagnostika je založena klinických příznacích, stanovení glukózy v krvi a moči, popřípadě provedení glukózo-tolerančního testu. U koček stanovujeme v krvi hladinu fruktosaminu (u koček je častá hyperglykémie z důvodu stresu).

 Léčba

Léčba diabetu spočívá v medikamentózní terapii a dietních opatření. Pokud DM postihne nekastrovanou fenu, je vhodné u ní po proběhlém cyklu provézt ovariohisterektomii. Základem terapie je injekčně aplikovaný insulin nebo sulfonylurea podávaná perorálně. Uvádí se, že perorální antidiabetika u psa nemají moc velký efekt. Cílem inzulínové terapie je stabilizovat hladinu glukózy.

 Dietární doporučení

  • krmivo bychom měli rozdělit minimálně do dvou dávek
  • podávat ve stejnou denní dobu
  • rozestup mezi krmením by měly být cca 7,5 hodiny
  • cílem diety je dosažení optimálního výživného stavu pacienta
  • častá komplikace - pankreatitida

  • pokud je pes obézní, měla by být hmotnost korigována -tím dojde ke snížení inzulinové rezistence a lepší kontrole diabetického stavu
  • krmiva určená pro obézní psy obsahují zvýšené množství vlákniny
  • kachektickým a hubeným psům podáváme udržovací diety se sníženým množství vláknin
  • u koček je obezita běžnou komplikací DM - diabetické kočky se mohou stát po snížení hmotnosti na inzulinu nezávislé

 

Doporučené hodnoty parametrů krmiva pro psa trpícího IDDM/NIDDM

Voda – čerstvá a čistá, dostupná po celý den

Lehce stravitelné cukry – vyhnout se jednoduchým cukrům, poskytovat krmivo s obsahem lehce stravitelných cukrů ne vyšší než  55%.

Vláknina – krmivo by mělo obsahovat 7 – 18% vlákniny

Tuky – méně než 25%

Proteiny – 15 – 35%, psi trpící renálním selháním by měli být krmeni krmivem s obsahem proteinů na spodní hranici rozmezí

Forma předkládaného krmiva – vyhnout se vlhčené stravě

 

Krmivo pro kočky trpící diabetem  -  krmivo s vyšším obsahem vlákniny

Voda – čerstvá a čistá, dostupná po celý den

Lehce stravitelné cukry – vyhnout se jednoduchým cukrům a škrobu, poskytovat krmivo s obsahem lehce stravitelných cukrů ne vyšším než  40%.

Vláknina – krmivo by mělo obsahovat 7 – 18% vlákniny

Tuky – méně než 25%

Proteiny – 28 – 55 %, kočky trpící renálním selháním by měly být krmeny krmivem s obsahem proteinů na spodní hranici rozmezí

Forma předkládaného krmiva – vyhnout se vlhčené stravě

 

Krmivo pro kočky trpící diabetem  - snížené množství sacharidů, vysoký obsah proteinů

Voda – čerstvá a čistá, dostupná po celý den

Lehce stravitelné cukry – vyhnout se jednoduchým cukrům a škrobu, poskytovat krmivo s obsahem lehce stravitelných cukrů ne vyšší než  20%.

Vláknina –

Tuky – méně než 25%

Proteiny – 28 – 55 %, kočky trpící renálním selháním by měly být krmeny krmivem s obsahem proteinů na spodní hranici rozmezí

Forma předkládaného krmiva – vyhnout se vlhčené stravě

 

Hypotyreóza

 Hypotyreóza je onemocnění charakterizované nedostatkem hormonů štítné žlázy. Vyskytuje se většinou u psů, u koček je její výskyt vzácný. Může postihovat jak štěňata, tak dospělé psy. Většina hypotyreozních stavů u štěňat je vrozených, nicméně se mohou vyskytnout i stavy získané. Získaná hypotyreóza se může vyvinout při krmení krmivem deficitním na jod (např. krmení jen masem a vnitřnostmi bez doplňků). Doma připravovaná potrava nebo krmiva průmyslová nejsou deficitní na jod, tudíž by k rozvoji strumy dojít nemělo.

Hypotyreoza dospělých psů je daleko častější než je tomu u štěňat. Rozlišujeme podle lokalizace změn primární, sekundární a terciární hypotyreozu, kdy primární hypotyreóza je nejčastější (95%). Nejčastěji je způsobena autoimunitně lymfocytární infiltrací nebo idiopatickou atrofií štítné žlázy.

 Klinické příznaky

Hypotyreóza mláďat se projevu zaostáváním v růstu a vývoji. Hlava je v porovnání k tělu větší, objevuje se hypotermie, snížená motorická aktivita, porucha v sání mateřského mléka, zvětšená dutina břišní a neuzavřené fontanely.

Hypotyreoza u dospělých psů propuká většinou plíživě. Vyskytuje se u psů mladšího až středního věku, vliv pohlaví nebyl prokázán. Byla zjištěna určitá plemenná predispozice – retrívr, dobrman, rotvajler, jezevčík, boxer, německý ovčák, pudl. U dospělých psů se onemocnění projeví změnami chování a aktivity, dermatologickými abnormalitami a slabostí pánevních končetin. Časem se projeví mentální otupělost, apatie, neschopnost cvičit a sklon k tloustnutí ačkoliv se snižuje chuť k příjmu krmiva.

Klasické kožní projevy zahrnují symetrické nepruritické alopecie začínající na hřbetě s tendencí šíření na hlavu a končetiny. V počátečních stadiích onemocnění se mohou vyskytovat alopecie jen na ocase, tzv. krysí ocas (rat tail). Komplikací kožních změn bývají seborea a pyodermie. Srst psů je matná, suchá a snadno vypadává. Obnova chlupů trvá dlouho. Často se objevuje hyperpigmentace a hyperkeratóza.

Nervové příznaky mohou postihovat jak centrální tak periferní nervový systém. Klinické projevy zahrnují záchvaty, ataxii, pohyb v kruhu, vestibulární příznaky nebo faciální nervovou paralýzu.

 Diagnóza

Diagnóza se odvíjí od klinických příznaků a laboratorního stanovení celkového T4 v séru nebo plazmě. Krev odebíráme po nejméně 12ti hodinové hladovce. Hladina T3 se nestanovuje z důvodu jeho snížené hladiny vlivem autoprotilátek.

 Léčba

  • perorální podávání syntetického L-tyroxinu (levotyroxin sodný)
  • při vhodné léčbě jsou všechny příznaky reverzibilní
  • ke zlepšení mentálních funkcí a aktivity dochází zpravidla během prvního týdne, kvalita srsti se zlepší v průběhu měsíce, neurologické potíže však mohou přetrvávat delší dobu
  • lék je nutno podávat pacientovi doživotně

 Dietární doporučení

  • řadu komplikací tohoto onemocnění je možno zvládnout výběrem vhodné diety
  • psi s hypotyreozou mají snížený bazální metabolismus - což zvyšuje riziko nadváhy nebo obezity
  • léčba levotyroxinem sodným pomůže snížit hmotnost, ale tento efekt nemusí být dostatečný - vhodné podávat pacientovi krmivo s nižším obsahem energie ale vyšším obsahem proteinů (ochrana před ztrátou svalové hmoty)
  • souběžné kožní problémy - nenasycené mastné kyseliny, vitamíny skupiny B, vitamín E, vitamín A, zinek a selen
  • mastné kyseliny spolu s beta-glukany podporují tvorbu eikosanoidů a cytokinů, tím zlepšují imunitní odpověď organismu

  • i když nebyla prokázána souvislost mezi hypotyreozou a srdečním onemocněním, hypotyreoza může již existující srdeční selhání zhoršit
  • z toho důvodu by měla dieta obsahovat zvýšené množství taurinu, L-karnitinu a omaga–3–mastných kyselin

Hypertyreóza

 Hypertyreóza je multisystémové onemocnění vyplývající ze zvýšené produkce a sekrece hormonů T3 a T4 štítnou žlázou. Příčinou hypertyreózy jsou u obou druhů zvířat neoplastické změny tyreoidálních epiteliálních buněk. U koček se jedná většinou o adematózní hyperplazii nebo adenom. U psů se bohužel většinou setkáváme s karcinomy. 

Klinické příznaky

Hypertyreóza je nejčastější onemocnění koček starších osmi let (průměrný věk 13 let). U tohoto onemocnění nebyla prokázána pohlavní predispozice. Domestikované a krátkosrsté a dlouhosrsté kočky jsou nejčastěji postiženými plemeny. U siamských a himalájských koček je zvýšené riziko vzniku hypertyreózy.

Nejčastějšími klinickými příznaky jsou ztráta hmotnosti, polyfagie, nervozita nebo hyperaktivita. Dochází také ke zhoršení kvality srsti (nesouměrné alopecie, rozcuchaná srst, ztráta péče o srst). Dále se objevuje polyurie, polydipsie, zvracení a průjem. Zvířata bývají vystrašená, se zvýšeným tonem kosterního svalstva a jsou vnímavější k působení stresorů. Běžné konkurenční problémy u koček s hypertyreozou jsou tyreotoxická kardiomypatie, zvýšená aktivita jaterních enzymů, systémová hypertenze a nedostatečnost ledvin. Kardiomyopatie, zvýšená aktivita jaterních enzymů a systémová hypertenze jsou reverzibilní po zahájení terapie. Nedostatečnost ledvin je běžné onemocnění starších koček a často se vyskytuje s hypertyreózou současně. Hypertyreoza často zvyšuje glomerulární filtraci, která může maskovat biochemickou a klinickou manifestaci selhání ledvin.

Hypertyreóza u psů postihuje zvířata středního a vyššího věku (průměrně 7,5 až 9 let). Vyšší výskyt se objevuje u plemene boxer. Vliv pohlaví se neuplatňuje.

U psů jsou klinické příznaky shodné s kočkami, avšak nebývají tak výrazné. Je třeba ještě poznamenat, že vlastní projevy hypertyreózy mohou být maskovány komplikacemi probíhajícího nádorového bujení.

 Diagnostika

Na onemocnění nás můžou upozornit klinické příznaky, kterých si povšimne majitel. Palpací ventrální strany krku můžeme zjistit zvětšenou štítnou žlázu (bilaterálně nebo unilaterálně). RTG vyšetření je vhodné na vyloučení metastatického rozsevu do plic. Laboratorní diagnostika spočívá ve stanovení celkového tyroxinu. Z dynamických funkčních testů je možno využít tyroninový supresní test.

Léčba

Léčba tohoto onemocnění spočívá v chirurgickém odstranění zvětšené žlázy, destrukci žlázy pomocí radioaktivního jodu nebo aplikaci látek s antityroidálním účinkem.

 Dietární opatření

  • výskyt syndromu PU/Pd - dostatečné množství vody
  • kočka s neléčenou hypertyreózou vykazuje výrazný katabolismus vlivem nadbytku hormonů = zvířata výrazně podvyživená
  • po úspěšné léčbě onemocnění je třeba poskytovat potravu odpovídající energetické a nutriční denzity k navrácení zvířete do vyhovujícího výživného stavu (BSC 3/5)
  • krmení vlhkým krmivem nebo přidání vývaru do krmení může zvýšit příjem jak tekutin tak potravy
  • na nové krmivo přecházet postupně (1. den nahradit 25% původního krmiva krmivem novým, druhý den polovinu, třetí den 75% a čtvrtý den už podávat nové krmení
  • nezkonzumované vlhké krmivo je třeba po 2 až 4 hodinách z misky odstranit
  • v době rekonvalescence je vhodné podávat krmivo s vyšším podílem energie a proteinů, k urychlení návratu požadované tělesné kondice - pozor je  třeba dávat na možné probíhající selhání ledvin

  • v poslední době se objevuje nová varianta hypertyreózy psů a koček postihující i mladá zvířata. Krmení syrovým masem, např. BARF dieta - někdy zahrnuje i zkrmování částí krků (štítné žlázy nejsou vždy z tohoto krmiva odstraněny - denní zkrmování krků pak může vést k rozvoji “hypertyreózy” se sekundárním poklesem TSH a možnou atrofií štítné žlázy