Bakteriální spory

Některé grampozitivní bakterie, např. rody Bacillus a Clostridium, mohou za nepříznivých podmínek vytvářet klidová stádia – spory (endospory), které mají prakticky nulový metabolismus a jsou extrémně odolné. Každá bakterie je schopna vytvořit uvnitř své buňky vždy jen jednu endosporu. Spory aktinomycet nejsou endosporami, protože se tvoří na konci vlákna a vzniká jich větší počet.

Extrémní odolnost spor vůči podmínkám zevního prostředí je dána hned několika faktory: stabilizací makromolekul, ztrátou vody a její náhradou v polymerech vápníkem. Jako spory mohou bakterie přežívat i řadu let. Spory jsou vysoce odolné k vysychání, vysoké teplotě (např. spory C. botulinum přežívají až pětihodinový var), mražení, pH, UV záření, do jisté míry i radiačnímu záření, řadě desinfekčních prostředků, atd.

Termorezistenci spor zvyšuje přítomnost organických látek – bílkovin, lipidů a vyšších koncentrací sacharidů, které mají ochranný efekt. Oproti tomu kyselé pH termorezistenci spor snižuje. Málo kyselé a nekyselé potraviny proto sterilujeme teplotami nad 100 °C, výrazně kyselé potraviny (pH pod 4,0) stačí zahřívat na teplotu 85 až 100 °C, protože přežívající spory bakterií nemohou v kyselém prostředí vyklíčit, tzn. přeměnit se ve vegetativní buňku, pomnožit se a potravinu znehodnotit.

Na spory vůbec nepůsobí ethanol, deriváty fenolu či povrchově aktivní látky. Spolehlivé sporocidní účinky mají např. ethylenoxid, koncentrované louhy a kyseliny či kyselina peroctová (Persteril). Spory ničí autoklávování, tj. působení vodní páry za zvýšeného tlaku, a to minimálně 20 minut při teplotě 121 °C a přetlaku 0,2 MPa.