Vstup sacharidů a polysacharidů

Hexosy jsou nejvhodnějším zdrojem energie a uhlíku pro většinu chemoorganotrofních bakterií. Enzymy umožňující transport hexos a jejich metabolizaci jsou konstitutivní povahy (trvale přítomné v buňce). Výjimkou je galaktosa, jejíž transport a přeměna je induktivní, tj. příslušné enzymy jsou produkovány až při poklesu koncentrace ostatních hexos pod určitou úroveň. Hexosy jsou metabolizovány glykolýzou, obvykle po předchozí fosforylaci, příp. konverzi. Pentosy a tetrosy vstupují do katabolismu prostřednictvím pentózového cyklu.

Disacharidy a oligosacharidy

Disacharidy (sacharosa, laktosa, maltosa, celobiosa, atd.) a oligosacharidy jsou bakteriemi snadno využívány. K indukci transportu oligosacharidů do buňky a k produkci příslušných enzymů dochází po vyčerpání dostupných hexos (pokles koncentrace pod hraniční hodnotu).

Intracelulárně jsou disacharidy a oligosacharidy obvykle hydrolyticky štěpeny na monosacharidy, které jsou následně metabolizovány odpovídajícím způsobem.

Disacharidy mohou být štěpeny také fosforolýzou – štěpení kyselinou fosforečnou za vzniku jejího esteru, např. maltosa je štěpena na glukosa-1-fosfát a glukosu.

Dalším způsobem je štěpení disacharidů na jeden monosacharid a polymer druhého monosacharidu. Setkáváme se s tím např. u bakterie Leuconostoc mesenteroides, která štěpí sacharosu na fruktosu (ta slouží jako zdroj energie a uhlíku) a glukosu, která je ihned štěpícím enzymem přenesena na jinou glukosu, resp. již vytvořený dextran (polymer glukosy). Dextrany, produkované ve formě volného slizu, mají viskózní charakter a způsobují významné problémy v cukrovarnictví nebo při výrobě potravin s vysokým obsahem sacharosy (marmelády, cukrovinky, slazené nápoje, koncentráty ovocných šťáv, atd.).