Příručky - krmiva psů a koček

U téměř každého čtvrtého psa, který navštívil veterináře, bylo diagnostikováno onemocnění pohybového systému. Onemocnění se vyskytuje u 22% psů mladších jednoho roku a více než 90% těchto případů je ovlivněno nutričními faktory. Adlibitní krmení krmivem bohatým na nutrienty a energii popřípadě podávání potravinových doplňků v období růstu jsou významným faktorem v rozvoji onemocnění.

Vývojové onemocnění kostí

Největší prevalence se objevuje u velkých a obřích plemen psů. Jejich nástup je obvykle spojován s obdobím rychlého růstu. Nejčastější onemocnění jsou: dysplazie kyčelního kloubu, hypertrofická osteodystrofie, některé formy osteochondrózy a panostitida.

 

Dysplazie kyčelního kloubu (DKK)

Toto onemocnění postihující kyčelní kloub je charakteristické nesouladem kloubních ploch mezi hlavicí femuru a acetabulem. Náchylná jsou plemena velkých a obřích psů. Dochází k remodelaci kloubu, acetabulum se stává mělčím, hlavice femuru se oplošťuje a počíná se vyvíjet osteoartitida (OA). DKK je multifaktoriální onemocnění. Z velké části se na jeho rozvoji podílí jak genetické faktory, tak faktory prostředí. Mezi faktory prostředí můžeme zahrnout druh krmení, rychlost růstu a nadměrnou zátěž. Růst mezi třetím a osmým měsícem věku je velmi rychlý a dochází k rychlému nárůstu tělesné hmotnosti. Proto je vhodné predisponovaná plemena psů krmit vhodným krmivem a vyvarovat se nadměrné zátěži. Majitelé psů si často všimnou ztíženého zvedání svého mazlíčka, zvláště po cvičení. Při prohmatávání kloubu pes vykazuje bolestivost. Po delší době začíná atrofovat svalovina zadní končetiny. Toto jsou hlavní klinické příznaky onemocnění.

 Osteochondróza

Osteochondroza je onemocnění charakterizované poruchou enchondrální osifikace. Je to multifaktoriální onemocnění. Mezi rizikové faktory patří věk, plemeno, pohlaví, rychlý růst jedince, nadměrný váhový přírůstek a pravděpodobně nadbytek některých nutrientů (hlavně vápníku). Onemocněním jsou nejčastěji postihovány epifiseální chrupavky ramenního, kolenního, hlezenního a loketního kloubu.  Kosti velkých plemen psů jsou relativně méně denzní než kosti malých plemen psů stejného stáří. Kosti velkých psů mají tenčí kortex, dřeňová dutina je prostornější a spongióza je také méně pevná. Dá se předpokládat, že kosti velkých plemen psů jsou během období růstu méně pevné než kosti malých plemen psů ve stejném období.

Mezi základní klinické příznaky patří bolestivost kloubů, kulhání a otok kolem postiženého kloubu. Klinika se většinou objevuje mezi pátým a devátým měsícem věku.

 Osteochondritis dissecans

Toto onemocnění vzniká, když se oddělí část kloubní chrupavky od kosti a subchondrální kost je exponována synoviální tekutině. Oddělená část chrupavky se nachází volně v synovii a označuje se jako ,,joint mouse“. Jedinou možností nápravy je chirurgické vyjmutí.

 Hypertrofická osteodystrofie

HO se vyskytuje u velkých a gigantických plemen psů. Je známo, že dochází k poruše krvení v oblasti kosti, kde se nachází růstová ploténka (to je oblast, díky níž kost roste do délky). Ploténka u zdravého jedince s postupem času osifikuje (kostnatí) až do stádia, kdy je tzv. ukončen růst dlouhých kostí. Tento proces je ale při hypertrofické osteodystrofii narušen. Poruchou krvení dochází k selhání nebo oddálení osifikace. Nezkostnatělý pás růstové ploténky se poté zvětšuje a v přilehlé kosti v důsledku toho vznikají zánětlivé změny, krváceniny, nekrózy, fraktury a rozsáhlé remodelující změny. Primárně jsou postiženi psi s rychlým růstem. Počáteční příznaky se začínají objevovat mezi třetím a šestým měsícem věku. Nejčastěji jsou zasaženy tyto kosti: distální část ulny, radius a tibia.

Klinické příznaky zahrnují akutní bolest, otok, kulhání, intermitentní horečku a příležitostně anorexii.

Panostitida

Generalizovaný zánět dlouhých kostí, zvláště humeru, radia, ulny, femuru a tibie. Ve více než polovině popsaných případů se postižení přesouvá z končetiny na končetinu, popřípadě postihuje všechny dlouhé kosti. Onemocnění je většinou diagnostikováno mezi pátým a dvanáctým měsícem života psa. Nástup je náhlý, od střední až po těžkou formu kulhání nastupující po předchozím traumatu nebo zranění. Může se objevit ztráta chuti k jídlu a přechodná horečka v akutní fázi onemocnění.

 

Nutriční faktory ovlivňující rozvoj onemocnění pohybového aparátu

 Nadměrný příjem kalorií

Krmení psa adlibitně  vysoce kvalitním krmivem může vézt k nadměrnému příjmu energie. Tento nadměrný příjem kalorií není kompatibilní s optimálním a zdravým vývojem pohybového aparátu. Dochází k abnormálnímu vývoji kostního aparátu – rozšíření kostochondrálního spojení a epifyzo-metafyzálního konce dlouhých kostí, hyperextenzi karpu a zhroucení matakarpofalangeálních  a metatarsofalangeálních kloubů. Výskyt a závažnost dysplazie popřípadě osteoartitických změn je větší u štěňat, která přijímala více energie než je doporučováno. 

Překrmování stimuluje rychlejší růst kostry. Dochází k rychlejší remodelaci kosti, jejimž výsledkem je kost, která má menší denzitu a menší schopnost nést tělesnou hmotnost. Navíc je kostní aparát psů mladších 12 měsíců více náchylný na působení fyzikálních a metabolických stresorů. 

Předpokládá se, že abnormální vývoj kostí během období intenzivního růstu je způsoben rostoucí svalovou hmotou upínající se na kosti a zvyšující se tělesnou hmotností. Rychle rostoucí kost není tak pevná, aby odolala biomechanickému tlaku svalové hmoty.

 Pro dosažení optimální rychlosti růstu, je třeba velká a gigantická plemena psů krmit kompletním a vybalancovaným krmivem.

Konečná výška psa je ovlivněna genetikou. Pokud poskytujeme psovi adekvátní množství vybalancované potravy, dosáhne konečné velikosti pomaleji, než pokud ho krmíme adlibitně. Nejlepší způsob jak kontrolovat správný růst psa, je přísně monitorovat tělesnou hmotnost a tělesnou kondici během období růstu. Energie krmiva nejvíce přispívá k rychlému růstu.

Tuk je největší zdroj energie. Proto je třeba při výběru krmiva sledovat jeho obsah. Ten by měl být v rozmezí 3,5 – 3,8 kcal/gram suchého krmiva. To odpovídá celkovému obsahu 12 – 16% tuku v krmivu, minimum je 8,5%. Co se obsahu proteinu týká, minimální množství je 22%, optimální množství je 26 – 28%. Toto množství proteinu poskytne cca 23 – 26% kalorií. Množství vápníku se doporučuje mezi 0,8 – 1,2%.

 

Energetické nároky rostoucích štěňat velkých plemen:

 RER (kJ) = 293 x BW (kg)^0.75

 BW….body weight (hmotnost těla v kg)

 do 4 měsíců věku  (40 % konečné tělesné hmotnosti) = 3x RER

 4-12 měsíců věku  (80 % konečné tělesné hmotnosti) = 2-2.5x RER

 12-18/24 měsíců věku  (konečná tělesná hmotnost) = 1.8-2x RER

 Nadměrný přísun vápníku a onemocnění kostí

Vápník je velmi důležitý makroprvek nezbytný pro správný vývoj kostí. Avšak jeho nadbytek může být velmi škodlivý. Minimální množství pro psy v reprodukci a rostoucí štěňata se doporučuje 0,8% sušiny, pro dospělé psy 0,5%. Množství vápníku by nemělo překročit 2,5% sušiny krmiva. Nadměrný příjem vápníku během růstu může vézt k rozvoji chronické hyperkalcemie a hypofosfatemie. Ta má za následek narušení zrání kosti, poškození její modelace a snížení počtu osteoklastů.

Zvýšená hladina vápníku působí na parafolikulární buňky štítné žlázy. Ty produkují zvýšené množství kalcitoninu. Jeho funkcí je snížit plazmatickou koncentraci vápníku a pomoci ho zabudovat do kosti. Výsledkem ovšem je snížená aktivita osteoklastů, která vede k narušení resorpce a sníženému vyzrávání kosti.

Mladí psi jsou neschopni regulovat absorpci a exkreci vápníku. Jejich homeostatické mechanismy udržující normální hladinu vápníku v krvi nejsou před 6 měsícem věku plně funkční. Proto je třeba, aby krmivo, kterým se krmí štěňata od odstavu obsahovalo adekvátní množství vápníku.

Vápník  přijatý v potravě je absorbován přes sliznici tenkého střeva buď aktivním transportem (vitamín D) nebo pasivní difuzí. Pasivní difuze je přímo závislá na koncentraci vápníku v lumen střeva. Je to převládající cesta absorpce vápníku u novorozených a mladých zvířat (například odstavená štěňata absorbují až o 50% méně vápníku, bez ohledu na jeho množství v krmivu). S postupným dospíváním počíná u zvířat převládat aktivní transport a absorpce vápníku začíná být přísně kontrolována. Procento vápníku vstřebaného dospělci se různí (10 – 90%) a závisí na složení krmiva, obsahu vápníku v něm a fyziologickém stavu organismu. 

 Potřeba Ca

Množství vápníku v krmivu menší než 1% sušiny je pro štěňata velkých plemen přínosem. Optimální množství je 0,8% vápníku. Štěňata bychom neměli krmit krmivem pro dospělé psy (málo energie, moc vápníku).

Obecně, denní nároky na Ca a P u rostoucích psů jsou v závislosti na fázi růstu a plemeni           → 200-500 mg/kg

            → 170-300 mg/kg

            (vyšší nároky jsou v době výměny chrupu  – 4.-7. měsíc věku)

 Obsah Ca a P v krmivu pro rostoucí psy velkých a gigantických plemen

 

            → 0,8-1,2 % Ca (ostatní plenema až 1,8 %

                                           + poměr E = 0,5-1 g/1000 kJ)

            → 0,6-1,1 % P (ostatní plemena až 1,6 %

                                         + poměr E = 0,6 g/1000 kJ)

 

velká a gigantická plemena = Ca:P poměr 1,1-1,5:1

 ostatní plemena Ca:P 1,1-1,8:1

 Zdroje vápníku a fosforu

Zdroje těchto prvků můžeme rozdělit na organické (propionát vápenatý, laktát vápenatý) a anorganické (citrát vápenatý, uhličitan vápenatý, fosforečnan vápenatý).

 Doma vyráběné diety

Kosti (5-17 % Ca), vaječné skořápky (34 % Ca), mléko, mléčné produkty, zelenina (využití vápníku je menší pokud jsou přítomny oxaláty nebo kyselina fytová)

 Ca:P

kosti              2:1

mléko, jogurt             1.3:1

(tvrdý) sýr                 1,5 a víc:1

tvaroh, tvarohové sýry                     1,2-3:1

 tavený sýr obsahuje velké množství fosforu

Osteoartritis – Osteoartitida 

Jedná se o chronické progresivní onemocnění charakterizované destrukcí kloubní chrupavky, zesílením subchondrální kosti a novou formací osteofytů. Mezi rizikové faktory patří věk, plemeno (velké a gigantická plemena psů, Siamská, Himalájská a Perská kočka), vývojové onemocnění, trauma a obezita.

Kloub působí jako tlumič nárazů, chrání povrchy kostí a umožňuje flexibilitu a rozsah pohybu. Buňky lemující kloubní pouzdro produkují synoviální tekutinu. Synoviální tekutina lubrikuje kloubní povrchy, dodává živiny buňkám kloubní chrupavky a odvádí produkty metabolismu těchto buněk.  Proteoglykany a kolagen jsou dvě základní komponenty, které přispívají ke zdraví kloubních chrupavek (viz dále).

Bez ohledu na primární příčinu kulhání nebo poruchu motility (vývojové, metabolické, genetické nebo traumatické) je konečným výsledkem těchto procesů v pokročilém věku osteoartritida – degenerativní onemocnění kloubů. Postihuje zvířata ve středním nebo pokročilém věku.

Klinické příznaky

Klinické příznaky OA jsou variabilní – od mírné bolestivosti bez změny hybnosti až po silnou bolest a funkční postižení. Objevuje se též kulhání, otok a horkost kloubu, bolest a ztuhlost po cvičení, snížený rozsah pohyblivosti a atrofie svalů.

Proteoglykany

Proteoglykan je velká molekula složená z více glykosaminoglykanových řetězců (GAG) obsahujících hyaluranan, chondroitin sulfát, dermatan sulfát, heparin sulfát a kreatin sulfát. Proteoglykany poskytují kloubní chrupavce vysokou hydrataci.

Kolagen

Kolagen se skládá z řetězců alfa 1 a alfa 2, které se jen málo liší pořadím aminokyselin. Řetězce tvoří trojitou spirálu, která se označuje jako tropokolagen. Je to základní jednotka kolagenu, dlouhá přibližně 256 nm. Kolagenní vlákna poskytují pevnost a sílu v tahu.

Se stárnutím zvířete dochází k fyziologickým změnám chrupavky zahrnující snížení obsahu kolagenu a GAG (zvláště chondroitin sulfátu) a snížení hydratace kloubu. Poranění nebo úraz můžou taktéž způsobit změny na klubu. Zdravé chondrocyty produkují proteoglykany, kolagen, fibronektin a další komponenty nezbytné k udržení správné funkce a zdraví kloubní chrupavky.  Chondrocyty psů s OA vykazují určité abnormality.

Kulhání, nemoc a chronické onemocnění způsobí porušení homeostázy kloubní chrupavky. Ta začíná podléhat degenerativním procesům vlivem snížené syntézy extracelulární matrix. Nově syntetizované proteoglykany nejsou stejného složení jako proteoglykany v nepostiženém kloubu. Obsahují méně keratin sulfátu. Ke snížení obsahu kolagenu a proteoglykanů dochází též vlivem zvýšené aktivity metaloproteináz (MMP) a dalších proteináz v extracelulární matrix.

Fibronektin a další peptidy stimulují chondrocyty a synoviální buňky k uvolňování metabolitů kyseliny arachidonové (např. prostaglandin E2, leuktrien B4 a tromboxan). Tyto prozánětlivé substance zvyšují zánětlivou reakci v postiženém kloubním pouzdru.

Jakmile chondrocyty znekrotizují, zastavuje se syntéza extracelulární matrix a degenerativní proces kloubní chrupavky pokračuje.

Léčba

Chirurgická léčba

Chirurgická léčba je často doporučována v případech porušení hybnosti např. ruptura kraniálního křižového vazu nebo dysplazie kyčelního kloubu.

Medikamentózní léčba

Farmakologická terapie spočívá v podávání NSAID nebo kortikosteroidů. NSAID inhibují cyklooxygenázu – enzym produkující eikosanoidy (leukotrieny, tromboxany, prostaglandiny a prostacykliny). Jejich dlouhodobé podávání má však řadu vedlejších účinků. Různé NSAID blokují rozdílnou část kaskády kyseliny arachidonové. V současné době se používají látky ze skupiny kyseliny propionové (KARPROFEN) nebo ze skupiny oxikamů (MELOXIKAM). Nesteroidní antiflogistika podáváme vždy s potravou, abychom minimalizovali dráždění žaludku. Pokud se u pacienta objeví zvracení, inapetence nebo průjem, je nutno léčbu přerušit až do stabilizace stavu. Poté je možno v léčbě pokračovat, ale je třeba upravit dávkování. Jako prevenci nežádoucích účinků v podobě ulcerací žaludku je možno podávat MISOPROSTOL nebo RANITIDIN. Medikamentózní terapii je třeba doplnit nutriční podporou a snažit se udržet popřípadě dosáhnout optimální váhy zvířete.

 Kortikoidy jsou potentní protizánětlivé látky. Lze je podávat celkově nebo lokálně – intraartikulárně. Perorální příjem je omezen jen na krátkou dobu a je třeba podávat co nejmenší dávku. Při intrartikulární aplikaci je nutno dodržovat zásady asepse. Aplikovat steroidy do kloubu nesmíme, pokud se chystáme provádět chirurgickou operaci na kloubu.

Nutriční podpora

Omega-3 mastné kyseliny

Eikosanoidy, které vznikají z omega-6-mastných kyselin (např. PGE2, leukotrien B4, Leukotrien C4 a tromboxan A2) působí jako lokální prozánětlivé mediátory. Zato eikosanoidy vznikající z omega-3-mastných kyselin, zvláště z kyseliny eikosapentaenové, působí mírně protizánětlivě. Zdrojem omega-3-mastných kyselin je například rybí nebo pupalkový olej.

Glykosaminoglykany

GAG jsou součástí proteoglykanů. Vytváří příčné vazby s kolagenem v chrupavce a ostatních pojivových tkáních. Mezi nejvýznamnější GAG patří chondroitin-4-sulfát, chondroitin-6-sulfát, keratin sulfát, dermatan sulfát a kyselina hyaruronová. Kyselina hyaluronová spolu s ostatními GAG poskytuje synoviální tekutině viskozitu a lubrikuje synoviální membrány kloubu.

Částečně synteticky vyrobené GAG jsou používány u psů a koní, kteří trpí neinfekčním degenerativním onemocnění kloubů.

Přípravky obsahující chondroitin-sulfát můžou pomoci snížit zánětlivou reakci a bolest. Navíc napomáhají vrátit synoviální tekutině její viskozitu a podporují reparaci kloubní chrupavky tím, že brzdí degenerativní procesy způsobené zvýšenou aktivitou proteolytických enzymů synoviální tekutiny.

 Glukosaminy

Glukosaminoglukany jsou polysacharidové sloučeniny obsahující amino skupinu. Jsou tvořeny molekulami glukózy a aminokyseliny glutaminu. Vazbou GAG na proteiny vznikají proteoglykany - hlavní složka extracelulární matrix pojivových tkání. Jejich funkce je chránit a obnovovat pojivovou tkáň a chrupavku v kloubu postihnutém OA. Mají stimulující efekt na chondrocyty. Ty pak produkují více kolagenu a proteoglykanů.

Produkty obsahující GAG jsou běžně používány při degenerativních onemocnění kloubů, chrupavek a meziobratlových plotének (např. dysplazie kyčelního kloubu, spondylóza, OA, osteochondróza a řada nespecifických onemocnění kloubů způsobených zraněním).

Dlouhodobý benefit spočívá ve snížení diskomfortu, zánětlivých reakcí a zvýšení pohyblivosti nemocného zvířete.

Glukosamin sulfát a glukosamin hydrochlorid (sůl D-glukosaminu) mají pozitivní vliv na klouby. Řada studií je však zaměřena na zkoumání glukosaminu sulfátu, neboť tělo si D-glukosamin samo přeměňuje na Glukosamin sulfát.

Doporučená množství nutrientů v krmivu osteoartitických pacientů (vztaženo na suché krmivo)
	Pes	Kočka
Celkové omega – 3 MK	3,5 – 4,0 %	1,0 – 3,0 %
EPA	0,4 – 1,1 %	-
DHA	-	0,25 – 0,75 %
poměr omega - 6 : omega - 3	1:1	2 – 4:1
L- karnitin	≥ 300 mg/kg	≥ 300 mg/kg
Glukosamin hydrochlorid	≤ 0,10 %	-
Chondroitinsulfát	≤ 0,08 %	-
Antioxidanty
Vitamín C	≥ 100 mg/kg	≥ 100 mg/kg
vitamín E	≥ 400 IU/kg	≥ 400 IU/kg
Selen	0,5 – 1,3 mg/kg	0,5 – 1,3 mg/kg
Fosfor	0,3 – 0,7 %	0,5 – 0,7 %
Sodík	0,2 – 0,4 %	0,2 – 0,4 %
Hořčík	-	0,05 – 0,1 %

 pozor u pacientů s onemocněním ledvin nebo srdce

 prevence onemocnění dolních cest močových u starších koček

Kontrola hmotnosti a pohybová aktivita

Pokud má zvíře nadváhu nebo je dokonce obézní, degenerativní změny progredují a symptomy se stávají výraznější. Snížení tělesné hmotnosti může oddálit nástup osteoartitických změn, snížit bolestivost a zvýšit motilitu pacientů. Pokyny pro snížení a udržení ideální tělesné hmotnosti psů jsou stejné jako u psů, kteří netrpí OA. Snížení hmotnosti navíc sníží množství užívaných protizánětlivých léků.

Co se pohybové aktivity týče, majitel by neměl svého psa nadměrně přetěžovat. Jako nejvhodnější druh pohybu se jeví plavání. Z počátku je vhodné ponechat psa plavat 1 – 3 minuty 3 nebo více dní v týdnu. Po získání určité zdatnosti je možno nechat psa plavat déle. Dále je možno doporučit procházky se psem na vodítku popřípadě pohyb na běžeckém pásu. Psi žijící sedavým způsobem života by měli být zatěžováni postupně. Doporučují se krátké procházky na 5 – 15 minut každý den. Omezit nebo vyhnout bychom se měli všem aktivitám, které vedou k nadměrnému zatížení klubů postižených OA (klus, běh, skákání).