Předchozí

Identifikace

Provedení identifikace

Identifikace mikroorganismů původně spočívala na biochemických testech založených na růstu bakterií, případně doplněné o stanovení antimikrobiální citlivosti. Ve vybraných případech byla doplňkově dělána aglutinace, komplement fixační nebo neutralizační reakce – obecně se jednalo o postupy pracné s výsledky dostupnými až za několik dnů.

Bakteriální identifikace je nyní z velké části prováděna pomocí miniaturizovaných komerčních souprav – mikrotestů, často polo či plně automatizovaných. Tyto systémy umožňují odečítání výsledků za 2 – 4 hodiny, nejpozději do 24 hodin, jsou rychlé, spolehlivé, standardní, cíleně orientované na klinicky významné taxony a levné. Při rutinní identifikaci se využívá řada imunodiagnostických metod (imunofluorescenční techniky, latexová aglutinace, atd.).

Dichotomický klíč se běžně používá při identifikaci rostlin a živočichů, diskriminace se děje na základě hodnoty jednoho klíčového znaku. Jsou vytvořeny i klíče pro bakterie. Jejich omezením je mnoho výjimek z pravidla o té které hodnotě toho kterého znaku.

Např. přítomnost či nepřítomnost určité enzymové aktivity: stav kdy 100 % kmenů bude +  nebo 100 % kmenů bude – je nepravděpodobný. Pravděpodobnější je, že např. 80 % kmenů bude + a 20 % -. Proto je nutný statistický a pravděpodobností přístup nejen k taxonomii, ale i k identifikaci bakterií – hovoříme o numerické identifikaci.

Základní podmínku pro provádění identifikace je práce s čistou kulturou. Je nutné si uvědomit, že nárůst izolovaných kolonií na misce nemusí znamenat čistou kulturu, zvlášť použijeme-li selektivní média, kde může být přítomna živá, avšak téměř nerostoucí kontaminace poblíž izolovaných kolonií. Při subkultivaci ji můžeme přenést spolu se zvolenou kolonií. Z tohoto důvodu jsou pro konečnou izolaci upřednostňována neselektivní média.
Předchozí