Aerobní respirace

Aerobní respirace je fylogenetická i funkční nástavba na glykolýzu, kterou rozšiřuje o tři operační celky – Krebsův cyklus, respirační řetězec (elekrontransportní systém) a membránovou fosforylaci (tvorbu ATP na membránové úrovni).

V Krebsově cyklu je pyruvát oxidován na CO2. Vodíky odejmuté dehydrogenázami jsou kaskádou oxidoredukcí představovanou respiračním řetězcem na cytoplasmatické membráně (zprostředkovává transport vodíku a elektronů ke kyslíku) oxidovány kyslíkem na vodu. Uvolněná energie je využita k syntéze ATP na membránové úrovni.

Hromadění částečně oxidovaných produktů, které vznikají při nedostatečné oxidaci organických látek aerobní respirací, může mít při výrobě potravin negativní dopad. Příkladem je tzv. octovatění vína či piva za přístupu vzduchu, na kterém se podílí bakterie rodu Acetobacter či Gluconobacter. Na druhou stranu průmyslové využití nachází aerobní respirace při výrobě octa, kyseliny citronové a dalších organických kyselin.