Vstup substrátů do katabolismu chemoorganotrofních bakterií

Polysacharidy

Polysacharidy jsou extracelulárními sacharolytickými enzymy štěpeny na oligo- či monosacharidy. Produkce extracelulárních enzymů je indukována využitím hexos vzniklých z oligosacharidů. Extracelulární enzymy štěpí také pektiny přítomné v rostlinných pletivech, což se prakticky projevuje nežádoucím měknutím ovoce (tzv. měkká hniloba).

Škrob a glykogen, tvořené proměnlivým podílem amylasy (lineární řetězce) a amylopektinu (větvené řetězce), jsou hydrolyzovány amylasami (α-amylasy, b-amylasy) na směs maltosy a glukosy. Amylasy produkují např. sporotvorné bakterie Bacillus spp. (nitkovitost pečiva) a Clostridium spp. či některé plísně.

Hydrolýza celulosy enzymem celulasou probíhá jak ve volné přírodě, tak v předžaludku přežvýkavců. Jedná se o poměrně pomalý proces, který navíc vyžaduje přítomnost tzv. prehydrolytického faktoru C₁, který způsobuje nezbytné zvýšení hydratace celulosy. Výsledkem štěpení je disacharid celobiosa. Celulasy jsou produkovány např. bakteriemi rodů Clostridium, Cellulomonas či Cellvibrio, dále některými plísněmi a aktinomycetami.

Řada sacharolytických enzymů je získávána průmyslovým způsobem a má další využití. Z kvasinek Saccharomyces cerevisiae se získává invertasa (štěpí sacharosu na glukosu a fruktosu), která má extracelulární charakter. Používá se při výrobě cukrovinek a v pekárenství, kde zabraňuje tvrdnutí jemného pečiva. Intracelulární laktasa, opět kvasinkového původu, se používá při výrobě zahuštěných mléčných výrobků, kde zabraňuje krystalizaci laktosy. Z krmivářského hlediska mají pozitivní význam celulolytické bakterie.