Stanovení enterokoků

Rod Enterococcus (čeleď Enterococcaceae) je reprezentován grampozitivními koky vyskytujícími se ve dvojicích či krátkých řetízcích, které jsou morfologicky velmi podobné streptokokům. Enterokoky se výrazně odlišují schopností růstu v širokém rozmezí teplot a hodnot pH a značnou odolností vůči nepříznivým vnějším podmínkám. Rostou při 10 i 45 °C, v bujónu s 6,5 % NaCl, při pH 9,6 i v přítomnosti 40% žluči či 0,1% methylenové modři. Přežívají záhřev na 60 °C po dobu 30 minut (zvýšená termorezistence). Mezi nejčastější druhy patří Enterococcus faecalis a Enterococcus faecium.

(autor: Dennis Kunkel Microscopy, zdroj: http://www.corbisimages.com/stock-photo/rights-managed/42-18707894/enterococcus-faecium-bacteria-dividing?popup=1)

Enterokoky se běžně vyskytují jako saprofyté a komenzálové střevního traktu člověka a teplokrevných zvířat. Mimo to se nacházejí v prostředí, zejména fekálně kontaminovaném, dále v povrchových, pitných či odpadních vodách, ale také na rostlinách. Některé kmeny mohou působit onemocnění člověka (např. zánět močových cest, endokarditídy, sepse). Řada kmenů je rezistentních vůči různým antibiotikům.

V praxi nachází stanovení enterokoků uplatnění jako indikátor fekálního znečištění, např. u sušeného mléka. Výskyt enterokoků po pasteraci je citlivým ukazatelem defektů pasteračního režimu a dalších technologických postupů. Jako indikátorové mikroorganismy mohou signalizovat eventuální přítomnost grampozitivních patogenů s podobnou osmo- a termotolerancí, např. stafylokoků a listerií.