Morfologie bakterií

Barvení spor

Při hodnocení morfologie sporotvorných mikroorganismů (rody Bacillus a Clostridium) se často hodnotí i tvar a uložení jejich endospor. Díky špatně propustnému obalu se spory velmi těžko barví, musí se používat koncentrovaná barviva či různá mořidla a vyšší teplota barvení. K odbarvování se používají kyseliny či alkohol. Jednou z možností je barvení podle Schaeffer-Fultona či využití mikroskopie s fázovým kontrastem.

Barvení pouzder

Některé mikroorganismy vytváří okolo své buňky silně hydratovanou, obvykle polysacharidovou vrstvu – pouzdro. Pouzdro je rozpustné ve vodě a může být uvolněno při oplachování, současně pouzdra nepřijímají běžná barviva. Při jejich barvení je nezbytné preparát nejdříve mořit (např. síranem železnatým) nebo použít negativní barvení tuší.

Acidorezistentní barvení podle Ziehl-Neelsena

Toto barvení se používá u mikroorganismů, jejichž buněčná stěna obsahuje vysoký podíl mastných kyselin nebo vosků (např. Mycobacterium spp.). Je díky tomu hydrofobní a vytváří relativně nepropustnou bariéru pro vodou rozpustná barviva či další látky. Tyto mikroorganismy jsou velmi odolné proti účinku kyselin a zásad. Vlastní barvení se provádí za horka (opakovaný záhřev do výstupu par) koncentrovaným karbolfuchsinem, odbarvení se provádí kyselinou sírovou nebo kyselým alkoholem.

Negativní barvení pro mikrometrii

Pokud potřebujeme měřit velikost mikroorganismů, nelze preparát fixovat ani barvit, protože tyto zásahy mohou měnit velikost buněk. V tomto případě se tedy využívá negativního barvení, kdy se obarví pozadí preparátu (plochy mezi jednotlivými buňkami). Vlastní buňky zůstávají na tmavém pozadí bezbarvé. K negativnímu barvení se používá zředěná tuš nebo kyselá barviva (kongo červeň, nigrosin).