Bičíky a další povrchové struktury

Bičík rotuje na způsob lodního šroubu, kdy volně otáčivý M-kruh funguje z mechanického hlediska jako rotor a nepohyblivá sousední destička (S-kruh) funguje jako stator. Zdrojem energie pro rotaci je elektrochemický potenciál (gradient protonů) na cytoplasmatické membráně. Bakterie má možnost měnit rychlost i směr otáčení bičíku.

Rychlost pohybu bakterie je poměrně velká, až 50 µm za sekundu. Při pohybu bakterie se střídají fáze přímočarého pohybu v náhodném směru s okamžiky, kdy se bakterie zastaví a točí se na místě („kotrmelcování“), potom následuje přímočarý pohyb v novém směru. Pohyb bakterií může být zcela náhodný nebo je ovlivněn přítomností určitých látek v prostředí a bakterie se pohybují do oblasti optimální koncentrace těchto látek – pozitivní či negativní chemotaxe. Uplatňují se zde chemotaktické receptory v cytoplasmatické membráně. Podobná reakce aerobních či anaerobních bakterií na kyslík se nazývá aerotaxe, reakce fototrofních bakterií na světlo potom fototaxe. Má-li buňka více bičíků, musí být jejich pohyb koordinován. Bylo prokázáno, že peritrichní bičíky při svém pohybu vytvářejí jediný svazek, který pohání buňku dopředu.

Orgánem pohybu spirochet jsou tzv. axiální vlákna. Jejich stavba je podobná jako u bičíků, vycházejí z pólů buňky, ale jsou uložena pod jejím povrchem. Svým zkracováním či prodlužováním uvádějí buňku do pohybu, který může být rotační, vývrtkovitý nebo hadovitý.