Bičíky a další povrchové struktury

Extracelulární polymery

Některé grampozitivní i gramnegativní bakterie vytváří nad buněčnou stěnou další polysacharidovou vrstvu různé tloušťky a stavby. Tvorba extracelulárních polymerů není pozorována u všech bakterií, je mimo jiné ovlivněna i složením vnějšího prostředí.

Je-li tato vrstva kondenzovaná a ostře ohraničená, označuje se jako pouzdro – kapsule. Pouzdro má antigenní vlastnosti (kapsulární K antigen u Escherichia coli či Klebsiella pneumoniae) a přispívá k virulenci a invazivitě patogenních bakterií (ochrana před napadením bakteriofágy, proti účinku protilátek či zvýšení odolnosti vůči fagocytóze). Pouzdro Bacillus anthracis je jako jediné tvořeno polypeptidy, konkrétně poly-D-glutamovou kyselinou.

Polysacharidová vrstva může být i ve formě volného slizu (např. u Leuconostoc mesenteroides – rosolovatění slazených minerálních vod v lahvích, Bacillus spp. – nitkovitost pečiva nebo řídké síťoviny polysacharidových vláken – tzv. glykokalyx, která hraje klíčovou roli v adherenci bakterií na různé povrchy (zubní plak, tvorba biofilmů).

Extracelulární polymery nepřijímají běžná barviva, dají se nejlépe znázornit negativním barvením např. pomocí tuše a karbolfuchsinu. Částečky tuše polysacharidovou vrstvou neproniknou, takže ve výsledku pozorujeme na šedočerném pozadí červeně obarvené buňky obklopené prázdným dvorcem.